Rovnováha.

Jednou jsme nahoře, jednou zase dole. To vše je za účelem nalezení rovnováhy.

Už na střední jsem se v menší míře zajímala o jiné vysvětlení reality. O abstraktní, duchovní svět. O vyšší síly Vesmíru. Jednou za rok jsem chodila ke kartářce, jejíž karty mi vždy dobře poradily. Zpětně jsem si říkala, že asi bude hlavně dobrá psycholožka. Ale na tom vlastně nezáleží. Společná sezení pro mě byla velice přínosná a inspirativní, jakož ostatně většina setkání s lidmi, která si pamatuji. Proto ráda poznávám nové lidi. Ale zpět k tématu :-).

Při prvním sezení mi paní kartářka spočítala mé numerologické číslo. Vyšla osmička. Osmička, nebo-li nekonečné přelévání energie z jedné strany na druhou, které ale vždy projde společným prostředním bodem. Bodem rovnováhy, návratu k základům, ke svému původu. Prý je pro mě maximálně důležité žít v rovnováze.

Tuto informaci jsem si uložila v hlavě, ale víc se jí nezabývala. Puberta moc o rovnováze není :-D. Nicméně jsem ve svém životě zpětně vypozorovala, že mám tendenci jít od extrému do extrému, než se nakonec usadím na určité střední hladině, která mi vyhovuje. Zároveň jsem začala zjišťovat, že to není specifické pouze pro mě, ale že je to takový globální jev.

Ať se jedná o jednotlivce, který zkouší různé směry, než pochopí a vezme si z každého to, co je dobré právě pro něj. Než se ustálí se na své vlastní cestě. Nebo se jedná o mezigenerační rozdíly typu 'máma byla taková, tak já to budu dělat obráceně', což se nakonec stejně většinou opět vyváží na rovině kompromisu obou přístupů. Či politické dění - diktatura je svržena revolucí a po počátečním chaosu se věci opět vyladí na bod rovnováhy. V opačném případě takový režim nemá šanci na přežití a bude se vzmítat mezi extrémy tak dlouho, dokud se oné rovnováhy opravdu nedosáhne, případně dokud celý režim nezanikne.

Protože pohybovat se dlouho v mezích extrému není udržitelné pro nikoho.

Já tedy vidím tento vývoj jako naprosto normání a zároveň i nutný k objevení toho, co nám vyhovuje. Jak jinak poznat, co je pro nás nejlepší, než všechny varianty vyzkoušet? Nemluvím tu o opravdových extrémech typu drogy, nebo o zarytých filosofických přesvědčeních.

Dojít do rovnováhy je zásadní pro každého, i když si to možná v danou chvíli neuvědomuje. Rovnováha závověň znamená pro každého něco jiného. Není to tak, jako že třeba ve výživovém směru jdeme od paleo přes vegan, až se ustálíme jako všežravec. Paleo i vegan mohou najít svou vlastní rovnováhu v rámci svého výživového směru. Navíc já tu nemluvím pouze o rovnováze v určitém odvětví, ale o celkově vyváženém životním stylu.

Jde o to, že sami musíme vycítit, jestli je nám v dané situaci dobře. Vycítit, jestli se do něčeho pouze stylizujeme, protože jsme si přečetli, že by se to tak mělo, nebo že je to zdravé.

Poslouchejme své vnitřní pocity a když zjistíme, že nám není úplně dobře, že nás to někde svírá, můžeme se zkusit posunout jiným směrem.

Ale pozor, ať si nepříjemný pocit nespleteme se strachem. Strach je naopak náš pomocník a ukazuje nám, že tímto směrem bychom se právě měli vydat, protože jde o něco, co v sobě ještě nemáme zpracované. A tím, že svůj strach přemůžeme, osobnostně velmi vyrosteme. Lepší je tedy začínat s malými strachy, aby člověk hned zas nešel do extrému :-D.

Jak to bylo v mém případě?

S nástupem mateřství jsem dlouho hledala rovnováhu v oblasti výživy. Má cesta začala přechodem z konvenčních výrobků na 100% bio, pokračovala na 100% bio a non toxic, jeden čas i 100% bio vege non toxic a bez cukru. Ale dodržovat něco na 100% je pro mě velice stresující, především pokud o tom nejsem na 100% vnitřně přesvědčena.

Snažila jsem se, protože jsem si načetla, že je to nejlepší pro děti. Ale nedařilo se mi to dlouhodobě dodržovat. A při každém selhání na mě dopadly výčitky a pocit vlastní neschopnosti. Ale to přeci nebyl můj záměr ještě více podkopávat už tak křehkou sebehodnotu. Jíst zdravě je samožřejmě velice důležité, ale ne na úkor psychiky. Jídlo nám má dělat radost, ne věčnou starost, jako to bylo u mě. Když z jídla nenáme dobrý pocit, i živiny se prý špatně vstřebávají. Psychika hraje zásadní roli v celém našem životě.

Dalo mi to hodně zkoumání a práce sama se sebou, než jsem se ustálila na své rovnovážné hadině 80/20. Toto původem ekonomické Paretovo pravidlo jsem si oblíbila, protože se dá využít snad v každém odvětví. Pro mě z hlediska výživy to znamená, že z 80% si potraviny pečlivě vybírám především podle kvality (bio tedy stále vede), a těch zbylích 20% neřeším. Třeba když jdu do obyčejné restaurace s přáteli nebo když někdy koupím dětem Kinder vajíčko.

Tak se cítím dobře a o to tady jde. 

Podobné to bylo s kosmetikou. Ze začátku jsem používala pouze 100% bio rostlinné oleje a do roka si tím slušně vysušila pleť. Pak jsem zkoušela různé 100% bio non toxic krémy, ale pořád mi něco chybělo a řasenky se rozmazávaly :-D. Měla jsem tendenci se na to vykašlat a přistály mi v koupelně krémy z Lidlu apod.. Nakonec jsem opět našla rovnováhu, která se pohybuje kolem 90/10. Když je většina složek hodně kvalitních a produkt celkově řeší můj problém a přináší mi potěšení, sem tam nějaký ten konzervant mě už netrápí.

Na svých příkladech chci ukázat, že rovnováha nutně neznamená 50/50. Každý si ji nastavuje sám podle vlastních potřeb a přístupu k životu. Nejdůležitější zůstává POCIT, že je právě toto pro nás. Pocit, že to děláme správně. Bez výčitek a bez stresu jsme sami sebou.

A jaká je ta vaše rovnováha?

Pozn.: Ůvodní obrázek jsem nakreslila během přemýšlení nad otázkou, jaký je můj cíl. Už jen klouzat pastelkou po papíru do tvaru osmičky má osvobozující účinek. Zkuste to také :-)