Určitě to znáte. Okolí, hlavně to nejbližší, nám často radí a odrazuje od věcí, které nás zaujaly. "Tohle je blbost.", "Nenech se nalákat.", "To nemůže vyjít.", "V tom je určitě nějaký podvod.", "To nemůže fungovat.", "Tím ještě nikdo nevydělal.", "Nebuď naivní.", "Akorát ztrácíš čas.", "Jde jim jen o to dostat z tebe peníze." A tak dálé...
Dnes bych se ale chtěla pozastavit nad všemi těmi jistě dobře míněnými radami. Jsem přesvědčená, že především pokud podobné věty slyšíme od svého blízkého okolí, myslí to s námi dobře. Bojí se, abychom se nespálili, protože oni se možná dříve spálili. Bojí se, abychom neztráceli čas a peníze, protože jim se to možná někdy stalo. Nechtějí, abychom zažili zklamání.
Dříve jsem měla tendenci tyto rady poslouchat, protože jsem si nevěřila. Nevěřila jsem, že já sama bych byla schopny správně vyhodnotit situaci. Vždyť ten druhý má daleko víc zkušeností a bude tomu lépe rozumět. Naštěstí mi časem došlo, že tak to prostě není. Ano, moje máma, babička, manžel, kamarádka nebo kolegyně má možná více životních zkušeností, než mám já. Ale nemá ty mé zkušenosti, mé myšlenky, mé touhy, má přesvědčení a mé cíle. Nemůže tedy vědět líp než já, jestli mi daná věc bude prospěšná či nikoliv. To dopředu nemůže vědět nikdo.
A pokud se spletu a spálím se, není to právě to, co jsem potřebovala prožít? Nejsou to právě tyto špatné zkušenosti, které mi chybí na cestě mého osobního růstu? Protože chybami se člověk učí. O tom dnes asi nikdo nepochybuje. Tak proč by nás druzí měli před chybami chránit?
Další zásadní věc, kterou jsem se začala řídit, je následující.
Pokaždé, když mi někdo radí, zamyslím se, jestli bych chtěla žít právě jeho život.
Je ten člověk někdo, kdo mě inspiruje? Na jehož místě bych se ráda viděla? Někdo, který žije život takový, jaký by se líbil i mě? Kdo má tolik penež, kolik bych si také představovala? Kdo je se sebou spokojený tak, jak bych také chtěla být? Kdo má skvělou práci a vztah? Kdo má dostatek času na rodinu? Jehož životní hodnoty sdílím i já?
Pokud ne, proč bych takového člověka měla poslouchat? Proč bych měla poslouchat rady, které toho člověka přivedly k životu, ve kterém si stále na něco stěžuje, nemá dostatek času ani peněz? Proč bych měla poslouchat rady někoho, kdo není spokojený se svým vlastním životem, i když je mi ten člověk velmi blízký?
Není lepší najít si jiný vzor, ke kterému budu vzhlížet, který mě bude inspirovat a motivovat k akci směrem k dosažení mých cílů? Najít si opravdového mentora a lídra, který mě nebude srážet a brzdil, ale naopak mi bude předávat pozitivní energii a sílu jít dál? Co myslíte?
Jasně, že takové mentory možná nenáme fyzicky kolem sebe. Ale v dnešním internetovém světě není problém najít si videa, podcasty, články nebo knížky v knihovně. A když třeba na sociálních sítích narazíte na někoho, kdo vás inspiruje, nebojte se ho sledovat nebo ho i požádat o přátelství. Nebojte se komunikovat s neznámými lidmi. Nebojte se zajít na terapii nebo se svěřit koučovi, když si s něčím sami nevíte rady. Protože těch idí, co vám doopravdy mohou pomoci, je tam venku hodně. Stačí se jen otevřít a poslouchat svou intuici.