Jak jsem se zbavila závislosti na sladkém

Aneb také chcete zažít ten pocit, kdy vám čokoláda dodá extra porci energie, ale jinak ji nevyhledáváte? :-D

Kdyby mi to někdo řekl před půl rokem, asi bych se mu vysmála. Že mě za dva měsíce přejde chuť na sladké a půjde vlastně jen o vedlejší efekt kvalitní výživy těla? To vypadá jak utopie. Ale mně to nikdo neřekl. Zkušenost jsem si udělala sama a o tomto efektu jsem původně neměla ni ponětí.

Již nějaký ten rok se zaměřuji na prevenci zdraví a kvalitní stravu. Nedávno jsem narazila na novou českou firmu vyrábějící doplňky stravy pro správnou funkci střev, detoxikaci a výživu těla. Tekutá forma bez cukru a tepelné úpravy, velmi zajímavé složení, český výzkum i výroba. Zalíbilo se mi to a začala jsem zkoušet a mluvit o tom, kde se dalo :-D. Když vás něco nadchne, musí o tom přeci vědět celý svět :-D.

Na jednu stranu jsem rozumově věřila v kvalitu produktů a jejich příznivý vliv na dlouhodobé udržení pevného zdraví. Na stranu druhou jsem si ale říkala, že konkrétní viditelnou zkušenost si asi neudělám, jelikož (díky Bohu) neřeším žádné zdravotní problémy. No nevadí, třeba se mi časem naskytne nějaký pokusný králík :-D.

Do chodu firmy jsem se zapojila aktivně, protože mi to dávalo čím dál tím větší smysl. Jednou padlo během rozhovoru s kolegy téma závislosti na cukru.

Kolegyně popisovala, jak během užívání stejných doplňků stravy, jako jsem brala já, ji přešla chuť na sladké! A v ten moment mi to došlo. Mně taky!!! :-D

U nás v rodině se totiž tradovalo, že jsme prostě na sladký, hlavně ženy. Máme to v genech. Když načneme čokoládu, sníme ji na posezení celou. To už se mi tedy nestávalo, ale ještě nedávno jsem měla pravidelné chutě na sladké, že jsem kolikrát vyjídala po večerech dětské sušenky nebo si tajně kupovala malé sladkosti. Obecně jsem se snažila sladkosti omezovat co nejvíce, ale ta chuť tam stále byla a já musela neustále bojovat sama se sebou.

A najedou nic! Uvědomila jsem si, že už mě to sladké vůbec neláká! A začala jsem si to během dalších týdnů ověřovat. A opravdu. Chutě už mám leda na ovoce a jinak sáhnu po hodnotném jídle. Na návštěvě zákusek odmítnu nebo si dám kousek, abych neurazila. Ale nic mi to neříká! Ani čokoláda, ani sušenky, ani dortíky, ani zmrzlina, nic!

Je to neskutečně osvobozující pocit, to vám povím.

Chápete to? Já ano. Už kdysi jsem četla, že správně vyživené tělo nepotřebuje vysílat signály k hledání té či oné potravy, aby dostalo, co potřebuje. Potíž je totiž v tom, že se tělo např. dožaduje hořčíku, ale my sáhneme po mléčné čokoládě namísto brokolice :-D (zde mě prosím neberte doslovně, mluvím trochu s nadsázkou ;-)).

Špatně vyživené tělo se navíc stává závislé na cukru. Dobrá zpráva je, že se to dá zvrátit :-)

Tím, že začneme tělu dodávat velké dávky dobře vstřebatelných vitamínů a minerálů, chuť na sladké postupně vymizí. Každé tělo má samozřejmě jinou historii a nemusí být efekt stejný u všech. Nicméně vzhledem k tomu, že můj záměr nebyl přestat jíst cukr, ale pouze pít vitamíny s probiotiky, tento "vedlejší efekt" jsem opravdu uvítala :-D.

Občas mi to nedá a zkusím ochutnat nějaký zákusek. A ani ta chuť mě už neuspokojí. Přišla jsem ale na zajímavý fakt. Když jsem večer unavená a chtěla bych ještě chvíli pracovat, dám si kostičku čokolády a úplně cítím ten nával energie! Je to jako dát si po měsíci znovu kafe :-D. Proto cukr zatím úplně nezatracuji. Může být dobrý sluha, ale špatný pán ;-).

Chcete zažít to samé, co já? Napište mi, poradím vám :-) Aneta Dupont