Chceš se vrátit k dávným snům? Tak pojďme do toho!

Aneb nikdy není pozdě dostat se na výslunní.

Ve stínu se cítíme v bezpečí. Nemůžeme se spálit. Nicméně k růstu je potřeba slunce. K jakémukoliv růstu. Semínko se zasadí, musí se zalévat, kytička začne růst a postupně vystrčí hlavičku z hlíny a pokračuje na cestě za sluncem. V oblasti osobního rozvoje je to podobné. Semínko je myšlenka, rozhodnutí, které si v hlavě vytvoříme. Tato myšlenka musí být natolik silná, aby se semínko vůbec dokázalo probudit, aktivovat. Nikdy nevyklíčí všechna semínka. Pro člověka to znamená ve svoji myšlenku pevně věřit a zároveň ji živit přísunem nových podnětů a insprací. Udělat jasné rozhodnutí vydat se na cestu za sluncem, za svým cílem, za svou vizí, vášní, snem.

Jako mladá puberťačka jsem měla sen stát se modelkou. Být natolik krásná, aby si mě druzí vybírali a já se mohla procházet po přehlídkových molech v krásných šatech a fotit do módních časopisů. Máma mě v tom kupidovu podporovala a přihásila mě na casting, kde mi jedna tehdy hodně známá modelingová agentura nabídla spolupráci. Pořád si pamatuji ten pocit štěstí, když jsem zjistila, že mě přijali. Nadšeně jsem zahájila několika mesíční modelingový kurz a skončila mezi deseti nejlepšímí holkami z ročníku. Nafotila jsem pěkné portfolio a zúčastnila se pár přehlídek.

Ale pak nastal zlom. Puberta se mnou mávala, já přibrala pár kil a hned jsem se ocital na vedlejší koleji. O tlustou modelku nikdo neměl zájem. Bylo mi z toho smutno a zároveň jsem s tím nedokázala nic udělat. Zapracovat na sobě a vrátit se na výslunní. Naopak jsem se utápěla v pocitu beznaděje a ještě víc přibrala. Mé sebevědomí na dlouhá léta kleslo pod bod mrazu. Opustila jsem modeling a dál se soustředila především na školu, kterou jsem z poslušnosti vystudovala. Nepovedenou kariéru modelky jsem ale nepřestala v koutku duše litovat.

Roky plynuly. Já se ocitla na vysoké škole v zahraničí, kde jsem i začala pracovat klasicky v kanceláři. Domů jsem se vracela po jedenácti letech s budoucím manželem, psem a půlročním miminkem.

Jak vám potvrdí snad každá maminka, porod a dlouhá mateřská dovolená umí s člověkem hodně zamávat. Když se mi podařilo vymanit se z prvotní fáze neustálého shonu okolo dětí, začala jsem přemýšlet, co budu dělat jednou, až děti povyrostou. Nikdy jsem nepracovala v ČR. Nikdo mi nedržel místo, až se vrátím z mateřské. Občas jsem pročítala nabídky práce a se zoufalstvím zjistila, že mé vyhlídky na slušný výdělek jsou mlhavé.

Zároveň jsem si stále živě pamatovala podmínky své poslední práce v kanceláři, kde jsem denně dávala to nejlepší ze sebe, pracovala přesčas a šéfová to nakonec ani neocenila.

To tehdy jsem se rozhodla, že to celé nemá smysl, a radši se začala soustředit na budování rodiny. Mé první těhotenství přišlo velice záhy a i když jsem na příchod dítěte nebyla vůbec psychicky připravena, vnímala jsem odchod na mateřskou jako vytoužené vysvobození z demotivujícího pracovního prostředí.

Léta plynou a člověk nemůže zůstat na mateřské do nekonečna. Co budu dělat? Nechám se zaměstnat jako sekretářka, abych mohla alepsoň pokrýt náklady na kvalitní školu pro děti? Nechám se zaměstnat a vrátím se zpět do toho krysího závodu typu práce-metro-postel? Za peníze, které mi nestačí? Kvůli práci, která mě nenaplňuje? Jaké mám alternativy? Naštěstí jsem nad tím začala přemýšlet dost brzy. V době, kdy mě ještě nic netlačí, protože manžel bez problému pokrývá náklady na chod domácnosti. Nicméně ze svého života před dětmi jsem byla zvyklá mít vždy vlastní příjem, být nezávislá. Což se za poslední roky neděje.

Říkala jsem si, že během mateřské je to přeci normální. Jeden vydělává, druhý se stará o děti. A manžel s tím nemá nejmenší problém. I přesto často bojuji s pocitem viny, když chci koupit něco extra sobě nebo dětem. Utrácím, ale nevydělávám. Svázána svolením druhého, jestli mohu udělat to či ono. Je pravda, že tu a tam manžel prohodí, že bych se s těmi výdaji měla trochu zklidnit. A to se jak malá holčička vracím do dětství a silných pocitů viny, které jsem mívala, když mi něco nevyšlo.

Navíc nejsem žádná velká šetřilka a nechci se dostat do situace, kdy bych měla počítat každou korunu. Ta představa je pro mě naprosto zdrcující. Ne proto, že bych si nemohla dovolit něco koupit. Ale proto, že bych se cítíla nesvobodná, svázaná v těžkých otěžích.

Nakonec jsem se odhodlala udělat ROZHODNUTÍ, že se už nechci stále přímo či nepřímo dožadovat souhlasu manžela s každým větším výdajem pro sebe či pro děti. Nechci už vnímat ten špatný pocit, že zas vyhazuji peníze z okna za další placený seminář seberozvoje. Zároveň nechci dojít do situace, kdy budu nucena nastoupit do málo placeného zaměstnání v kanceláři osm hodin denně a těšit se celý týden na víkend. Učinila jsem rozhodnutí, že vezmu život do svých rukou, DUPNU SI, a přes kouzlo seberozvoje na sobě začnu pracovat a postupně se dopracuji na výslunní, o kterém jsem snila jako malá holka. Rozhodnutí, že dosáhnu osobní i finanční svobody a budu žít naplněný život.

Jako rodič jdu příkladem svým dětem a naplněný život je právě to, co bych pro ně chtěla. Podmínkou je ale začít u sebe a usnadnit jim tak jejich vlastní cestu.

Proto jsem se rozhodla vystoupit ze stínu, přestat se schovávat jako šedá myš (nebo chcete-li opustit svou komfortní zónu) a nechat na sebe posvítit sluníčko. Ze začátku je to trochu nepříjemné. Slunce pálí do očí, každý si vás může všimnout a hezky si vás na světle prohlédnout. Takového, jaký jste. A už se to nedá vrátit. Co kdo viděl se z jeho paměti jen tak nevymaže. Ale jde o to dojít do takového stavu vědomí, že je vám úplně jedno, co si kdo myslí. Vy znáte svou cenu a jste hrdí na to, co děláte. Protože to, co děláte, pomáhá jak vám, tak i ostatním. A že to někdo vidí jinak, je už jeho problém. Na tomto stavu vědomí já stále pracuji, tak vás ještě prosím o shovívavost a umírněnou formu kritiky :-D.

Když se člověk pevně rozhodne, Vesmír se spojí a začne mu posílat zajímavé přiležitosti. Před rokem jsem se rozhodla začít podnikat na internetu. Jen jsem vůbec nevěděla v čem. Nicméně jsem začala hledat. Vesmír musí vědet, že to myslíte vážně, aby vám ty příležitosti začal posílat. Jen sedět a přemýšlet nestačí. Já tehdy narazila na koncept "podnikání z pláže", kde zrovna nabízeli online kurz jak najít své téma podnikání. Během kurzu jsem sice na nic nepřišla, ale otevřela jsem svou mysl, napojila se na motivující skupinu podobně smýšlejících lidí a začala psát tento blog.

Tato skupinka ke mě jednou přivedla zajímavý podnikatelský projekt. Tedy vlastně ne jednou, ale rovnou třikrát :-D. První dvě příležitosti jsem razantně zamítla bez bližšího zkoumání projektu. Asi jsem na to ještě nebyla připravena. Po několika měsících, když jsem byla zas o krok dál na cestě svého seberozvoje, se mnou projekt najednou zarezonoval. Rozhodla jsem se ho prozkoumat. A když já něco zkoumám, jdu opravdu do hloubky :-D. Po dvou měsících podrobné analýzi jsem se odhodlala do projektu vstoupit a za své rozhodnutí jsem teď velice vděčná.

Má cesta seberozvoje nabrala úplně jiných obrátek a zanedlouho jsem navíc objevila své vlastní téma podnikání. Ne jedno, ale rovnou tři :-D. To je pro mě důkaz toho, že když člověk chce, hledá, pracuje na sobě a komunikuje s lidmi, tak to jde :-D.

Konečne jsem začala něco systematicky tvořit a ne jen bezradně koukat do počítače a prokrastinovat na síti. Konečně jsem začala nabírat sebedůvěru a také o sebe trochu pečovat.

V projektu jsem našla jak motivaci a všeobecně použitelné know-how, tak i podporu a vedení. Sklizené ovoce mé práce bude slaďoučké, pěkně sluníčkem vyhřáté. Už se nemohu dočkat :-D. Kdo chce vědět víc a případně se přidat, stačí poslat zprávu přes můj facebookový profil Aneta Dupont :-). Projekt učí, jak využít podnikání k opravdové svobodě a přitom zůstat sám sebou. Tato příležitost není pro každého. Ale co když je zrovna pro Tebe? 

Zároveň začínám pracovat na svých vlastních projektech, o kterých postupně uslyšíte. Už se na to moc těším :-D. Prozatím bych vám ráda nabídla možnost on-line či osobní konzultace zdarma v oblasti rodičovství, výživy i seberozvoje. Už se v těchto vodách pohybuji nějaký ten pátek  a dvě hlavy toho vždycky vymyslí více než jedna :-). Navíc kolikrát se stačí jen vypovídat a z vlastní zkušenosti vím, že ne každý má s kým probrat své problémy a životní otazníky. Ráda vám podám pomocnu ruku, když se oni přihlásíte :-). 

Co dodat závěrem. Každý člověk je jedinečný, každý má svou vlastní cestu. Každý má možnost zařídit si takový život, po kterém touží, pomocí nástroje, kterému se říká vlastní mysl. Nezapomínejte však, že na cestě za vaším snem nemusíte být sami. Když se pořádně rozhlédnete okolo sebe, vždycky najdete nějakou pomocnou ruku. A v dnešním online propojeném světě je to ještě jednodužší než kdy dřív. Stačí mít otevřené oči, mysl a srdce.